Ke kouzlu zdejší krajiny patří, kdysi přehlížené, vytrácející se, prosté, bílené chalupy a usedlosti. Musely být ochranným obydlím pro společný život lidí i zvířat. Velký prostor tu byl vyčleněn i zásobám potravin (pro všechny), a také rolnickému nářadí, později nástrojům.

Obydlí byla závislá na blízkosti vody, byla stavěna tak, aby vchody směřovaly k potoku nebo říčce. Zadní brány byly vlastně výjezdy do polí, k lesům a pastvinám.

Původní německé “falce“ (uzavřená obydlí, stáje, chlévy a špýchary “zfalcované“ okolo obdélníkovitého nebo čtvercového dvora) se přenesly až sem, na pomezí Čech a Moravy. Do dnešních dnů se můžeme s těmito typy stavení setkávat. Bývají roubené, stavěné z měkkého smrkového dřeva. Vzniklé spáry se zaplňovaly mechem a navrch vymazávaly hlínou nebo maltou. I když staletí přinášela nejrůznější změny ve způsobu života místních obyvatel i jejich sídel, lze dodnes poznat mnoho základních rozlišovacích znaků. Jedním z nich je bílení vnějších stěn u roubených chalup. Pro celé Poličsko je typické bílení spár mezi trámy. Později přibyly k roubeným dvorcům i statky zděné.

Dřevo, kterého je na Vysočině relativně dost se uplatnilo při stavění vnějších i vnitřních částí objektů. Používalo se například na nosné trámy, trámové stropy mnohdy podbité rákosem a stmelené omítkou. Ze dřeva byly i zkosené valbičky nebo kuželovité kukly, uzavírající lomenici nebo krátké stříšky. Těchto detailů si lze dobře všimnout u chalup s otevřenou zástavbou.