Vznik obce se podle pověsti datuje do období třicetileté války, kdy obyvatelstvo okolních míst utíkalo před Švédy a ukrývalo se v "březině", krajině močálovité a neschůdné. Švédové, kteří do těchto míst vnikli, pro neschůdnost tuto krajinu opustili. Místa sušší začala být vyhledávána novými osadníky. Za tím prvním, přicházeli další, kteří mýtili lesy a zdělávali pole, ne však v těsném sousedství těch předcházejících, ale každý sám pro sebe, na různých místech, aniž by pomýšleli na založení nové osady.

Jiný údaj je ještě o něco přesnější a datuje vznik vesnice po bitvě na Bílé hoře, kdy v těchto, tehdy nehostinných končinách, hledali úkryt a bezpečí evangelíci, kteří byli v té době tvrdě pronásledováni.

▲	Březiny před 70-ti lety...

Ještě před založením naší malé vesničky se musím zmínit o protějším břehu řeky Svratky, která zde odděluje Čechy a Moravu. Právě na břehu moravském

 bylo první osídlení tohoto kraje. Byla to ves Bezděkov, která byla později vypálena, podle pověsti  švédskými vojsky, ale vyloučit nelze ani turecké nájezdníky. Nyní je v těchto místech pouze les.

Roku 1558 koupil panství Rychmburské nejvyšší sudí království a chrudimský hejtman Zdeněk Berka z Dubé a Lipého. Některý z jeho potomků dal vybudovat na Březinách v roce 1696 sklářskou huť, takzvanou Berkovnu. Sklárna byla proslulá zvláště ve druhé polovině 18. století a začátkem 19. století plochými, malovanými nebo řezanými pryskami na rosolku. 

V této době fungovaly na Březinách tři hamry na zpracování železa. Jeden hamr byl na moravské straně za řekou naproti chatě p. Hřibové a dva na české straně u domu č. 49. V pozdější době patrně z nedostatku listnatých lesů, ze kterých se pálilo dřevěné uhlí v milířích a na němž byly hamry přímo závislé, všechny zanikly.

Na přelomu  19. a 20. století se místní obyvatelé živili převážně zemědělskou výrobou a v zimě prací v lese a zpracováváním lněného vlákna na plátno. Plátno pak vozili na prodej do nedaleké Borové.

Počet obyvatel naší obce byl vždy přímo úměrný pracovní příležitosti. Na konci 19.století, v roce 1896 byl rekordní - asi 715 obyvatel. Ještě při sčítání lidu ve 30.letech 20.století bylo napočteno 574 osob, z čehož asi 180 Slováků, kteří zde pomáhali na odstranění škod lesní pohromy. Po druhé světové válce v 50. a 60. letech došlo k velkému odlivu obyvatel. V současné době se počet stálých obyvatel pohybuje mezi 140 a 160.